Pamětihodnosti

Náměstí T. G. Masaryka - nálezy keramiky z doby kolonizace i pozdější urbanistický vývoj města svědčí o tom, že v prostoru nynějšího náměstí T. G. Masaryka leželo centrum trhové vsi, která se vyvíjela od poloviny 13. století.
Výstavná průčelí domů pocházejí převážně z 19. nebo z počátku 20. století.
Od roku 1932 má náměstí parkovou úpravu s lavičkami a záhony. Do této úpravy byl včleněn také mariánský sloup z roku 1714, stojící v blízkosti staré radnice (dnešní Muzeum Prostějovska). Sochu Panny Marie jako Matky Božské Milosti věnoval význačný advokát Karel Schllenberger, který pracoval ve službách knížat z Lichtenštejna.

Dům U měsíčka (č. 5) – jeho štít zdobí mozaika Panny Marie jako Immaculaty z roku 1933, navržená Janem Köhlerem.

Lékárna U černého orla (č. 6) – jeho zajímavá fasáda se sdruženými, obloukově ukončenými okny odpovídá romantického názoru poloviny 19. století. Štuková výzdoba na klenbě obchodní místnosti se svými motivy vztahuje k lékárně a pochází z doby jejího založení.

Abelův dům (č. 8) – vznikl roku 1850 spojením dvou starších domů. Tehdy získal svou pozdně klasicistní fasádu i schodiště s litinovým prutovým zábradlím nesoucím iniciály JA a letopočet 1850. Je zachována výrazná úprava průjezdu ve stylu tzv. moderny.

Dům Jana Pavláta z Olšan (č. 11) – připomíná drobného šlechtice, který po svém povýšení na rytíře roku 1536 provedl pozdně gotickou přestavbu celého domu, z níž se ale po další přestavbě roku 1893 zachoval pouze přízemní mázhauz, zaklenutý šesti poli křížové žebrové klenby, která spočívá na polygonálních pilířích. Na klenebních svornících nacházíme heraldické štíty ze znaky Jana Pavláta z Olšan, Pernštejnů aj. Dům se nazývá též U Rocha podle barokní sochy sv. Rocha, umístěné ve výklenku v průčelí 1. patra. Na paměť italského kupce Rocha Prestinariho, majitele domu od roku 1718.

Dům č. 12 – ve výklenku jeho novorenesanční fasády se uchovává socha sv. Markéty (s dráčkem). Pozdně gotický portál v pravé stěně průjezdu pochází z doby kolem roku 1500, zatímco klenba průjezdu byla vícekrát měněna. Půdní vestavbou v letech 1993 – 94 byly získány kancelářské místnosti pro městský úřad.

Nová radnice – její plány vypracoval v letech 1909 – 11 Karel Hugo Kepka, profesor německé techniky v brně. Stavba byla uskutečněna v letech 1911 – 14 pod vedením Rudolfa Konečného a Josefa Nedělníka. Sochařské práce provedl Josef Bernauer (podle modelů Čeňka Vosmíka), štukatérské Vladimír Pleský, umělecké práce v kovu Vulkania, nábytek dodal Robert Kořalka – vesměs místní síly, jak odpovídalo záměrům městského zastupitelstva. Bohatá dekorace se soustřeďuje kolem hlavního schodiště a reprezentačních prostor v 1. a 2. patře. Stěny vynikají rozmanitým architektonickým členěním a jsou obloženy dřevem, torgamentem či umělým mramorem, krby jsou zhotoveny z kararského mramoru, stropy se člení do kazet, bohatá dekorativní malba pokrývá omítky i štukové články. Zasedací sál městského zastupitelstva v 2. patře se na průčelí promítá předsazeným balkónem, třemi vysokými okny a střešním štítem. Masivní věž s měděnou kupolí a s orlojem měla podle původní představy stát uprostřed hlavního průčelí. Plánované pravé křídlo však nebylo doplněno, protože se nepodařilo vykoupit pozemek sousedního domu.

Budova bývalé Živnostenské banky (č. 17) – navržená pražským architektem Osvaldem Polívkou. Reliéfní oblouky kolem výkladů jsou protaženy do tzv. oslích hřbetů převzatých z pozdní gotiky.

Rohový Nový dům (č. 18) pochází z 18. století, má tzv. mansardovou střechu a klášterní klenby uvnitř. Jeho fasáda ale byla v r. 1818 proměněna v duchu biedermeieru.

Dům U pošty (č. 20) má pozdně barokní portál nesoucí znak c.k. pošty.

Dům U zlaté studny (č. 21) má keramické domovní znamení od Jana Köhlera z r. 1936. Bylo vsazeno do upraveného štítu raně barokního pískovcového portálu z r. 1666. Reliéfní výzdobu portálu tvoří vázy s květinami na dřících obou pilířků a rozety na jeho vnitřním oblouku.

Dům U sv. Antonína (č. 22) – rodný dům prostějovského rodáka básníka Jiřího Wolkera. Připomíná ho pamětní deska z r. 1966 od sochaře Jana Třísky.

Onšův dům (č. 24) upoutává pozornost především svým portálem. Jako první dům na náměstí byl r. 1854 zvýšen o druhé patro.

Dům U tří veverek (č. 27) zaujímá plochu dvou gotických parcel. V průjezdu si uchoval renesanční klenbu.

Dům U bílé labutě (č. 28) má reliéfní znamení z počátku 19. století. Prošel řadou větších přestaveb, naposledy nejvýrazněji v letech 1898 a 1907.

Stará radnice (Muzeum Prostějovska) – svému původnímu účelu sloužila do r. 1850, v letech 1903 – 1908 byla upravena pro potřeby městského muzea. Budova byla stavěna patrně od r. 1521 asi do r. 1539. Pomyslnou tváří staré radnice je její severní průčelí, završené rovnou atikou s renesančními tzv. vlaštovčími ocasy. Ty byly obnoveny r. 1924. Široká schodišťová arkáda byla přistavěna až v letech 1697 – 99. Při barokní úpravě byla také řada místností nově zaklenuta. Dispoziční rozvrh budovy se však výrazněji nezměnil. Honosné 1. patro radnice bylo určeno pro zasedací síň a městské úřadovny. V přízemí byla vzadu zbrojnice a další skladovací prostory, do náměstí pak kotce s kupeckými krámky (většinou židovskými). Ty byly v provozu až do 50. let 20. st. 2. patro, osvětlené shora a skryté za původními slepými atikami, bylo v letech 1907 – 08 adaptováno pro výstavní sály muzea.

Farní kostel Povýšení sv. Kříže a bývalý klášter augustiniánských kanovníků – klášter byl založen v Prostějově r. 1391 Petrem z Kravař. Kanovníci zde vystavěli trojlodní kostel, zasvěcené Navštívení Panny Marie, a přilehlou budovu kláštera. Klášter byl ale před r. 1430 vypálen husity. V letech 1522 – 35 obnovila kostel městská obec pro bohoslužby církve pod obojí. Bývalá kapitulní síň se po r. 1600 změnila na kapli Nejsvětější Trojice. Roku 1622 předal Karel z Lichtenštejna faru do správy katolických duchovních. Po požáru r. 1697 byl kostel ihned opravena o rok později nově vysvěcen. Tehdy byla zaklenuta loď (předtím plochostropá) a upraven hlavní vstup ze severní strany, tj. od fary. Kostelní věž dostala svou dvojitou barokní báň v l. 1725 – 26 a r. 1893 byla novobarokně upravena. Barokní výzdobu pak dále obohatil Karel Dostál – Lutinov, prostějovský farář v letech 1904 – 23. Ke spolupráci získal výtvarníky Františka Bílka, Zdenu Vorlovou – Vlčkovou, Pantaleona Jaroslava Majora a Jana Köhlera. (Unikátním dílem je cyklus Křížové cesty od Františka Bílka z r. 1906, který je předlohou pro jeho pozdější realizaci v Kolíně.)

Bývalé židovské ghetto – počátky židovské obce v Prostějově, která byla druhou největší na Moravě sahají k r. 1454, kdy se židé, vypovězení z Olomouce i z ostatních královských měst, usazovali v poddanských městech. Hlavní část prostějovského ghetta se rozkládala mezi bývalým augustiniánským klášterem a jižní stranou městských hradeb, zbývající části při jejich severním úseku ve Školní ulici.

Zámek – Jan z Pernštejna si vybral Prostějov pro vybudování svého důstojného sídla. Čtyřkřídlý zámek byl vystavěn do r. 1531. Stavitel Gaspar Cuneo, kameník a sochař Michael Kramer, jeho tovaryš Stanislav Ludwig obohatili skromnější stavbu Jana z Pernštejna o nový portál, okenní ostění a nádvorní arkády s reliéfní výzdobou. R. 1643 byl však zámek vypleněn švédským vojskem. Od té doby, kdy navíc zámek pozbyl svou funkci panského sídla, byl udržován už jen provizorně. Sloužil též jako sýpka, pro továrenskou výroby, byty atd.

Národní dům – na počátku 20. století prožíval Prostějov dobu rozkvětu. Nebyl jen čtvrtým největším městem na Moravě, ale i největším moravským městem s českou správou, v jehož zastupitelstvu měli již od r. 1892 převahu česky mluvící členové.Jako architekt byl vybrán Jan Kotěra, profesor architektury na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Jeho plán byl v letech 1906 – 07 realizován stavitelem Otakarem Pokorným. Národní dům patří k nejlepším dílům Jana Kotěry a české secese a moderny vůbec. Funkčně člení stavbu na divadlo, spolkový dům a spojující trakt s restaurací a velkým sálem.

Klášter Milosrdných bratří – peníze na výstavbu věnovala hraběnka Marie Anna z Lichtenštejna (rozená z Öttingu) jako dar v případě uzdravení jejího syna Jana Nepomuka Karla z Lichtenštejna. Klášter získal svou přetrvávající podobu po přestavbách v letech 1738 – 41 a 1750 – 55. Úkolem řádu milosrdných bratří byla péče o chudé pacienty bez rozdílu konfese. Klášterní dvůr s křížovou chodbou uzavírá na západní straně kostel sv. Jana Nepomuckého, postavený v letech 1750 – 55. Na jeho náročném vybavení (9 oltářů, kazatelna, oratoře v kněžišti atd.) a výzdobě se pracovala do r. 1770. Vnitřek kostela, který má vzácně stejnorodý ráz, je skvělou ukázkou pozdního baroka.

Pomník “Jeden z nás” na náměstí Padlých hrdinů připomíná tragickou událost 26. 4. 1917, kdy vojáci Olomouckého pluku stříleli do lidí demonstrujících proti hladu a špatnému zásobování. Postavu dělníka vytvořil Jan Tříska roku 1933.

Farní kostel sv. Petra a Pavla – vděčí za svou podobu zbožnému odkazu, který umožnil jeho barokní přestavbu v letech 1728 – 31. Kostel byl znovu povýšen na farní v roce 1938 a předán do správy řádu salvatoriánů. Vnitřní vybavení kostela pochází ze 30. let 18. století a z pozdější doby (např. sousoší Poslední večeře Páně od Ondřeje Zahnera z Olomouce).

Kostel sv. Cyrila a Metoděje a bývalý kapucínský klášter – r. 1756 zde založili Kapucíni hospic s kaplí sv. Barbory, který byl roku 1764 povýšen na klášter a kaple rozšířena na kostel, ale již po 20 letech dal císař Josef II. klášter zrušit. Kostel byl na počátku 20. století novobarokně přestavěn a r. 1906 nově zasvěcen slovanským věrozvěstům.

Městský hřbitov – byl vybudován r. 1900. Velkoryse koncipovaný areál má parkovou úpravu s mnoha druhy stromů a keřů.